Bezvýznamným se pochlubíme, problematické přejdeme mlčením

Matěj Michalk Žaloudek, psáno pro Kauzu 3, 6. 4.2017

Radniční noviny stále referují o jiné Praze 3. Dlouhodobě je to markantní ve výběru témat článků, ale také v jejich obsahu. Domnělé úspěchy či vlajkové lodi koaliční politiky tak dostávají prostor skoro v každém čísle, zatímco témata, kde koalice zaváhá, se z novin ztrácejí. V dubnu se například můžeme snad popáté dočíst o antigraffiti programu a o tom, že Praha 3 je republikovým lídrem v tématu Smart cities už jsme také četli nesčetněkrát, ale zatím se to projevuje jen v tom, že na jaře snad budou instalována jakási čidla usnadňující lidem parkování před úřadem na Havlíčkově náměstí (ačkoliv většinu věcí stejně lidi musejí řešit v budově v Seifertově ulici a většinou tam jedou tramvají).

Na druhou stranu, o historickém významu projektu Epopej na Vítkově pro český národ jsme četli celý podzim. Když se nyní ukázalo, že na Vítkově s pavilonem nikdo nepočítá a od projektu dává ruce koaliční ČSSD i ODS, Radniční noviny o tom mlčí. Ještě v březnu přitom několik napálených občanů poslalo do fondu několik stovek, které jim radnice zřejmě bude muset vracet. Zcela bez komentáře se ale v „nepolitické“ rubrice rozhovor najednou objeví historik Jiří T. Kotalík, člen správné rady nadačního fondu – to je náhoda! -, který čtenářům opět ozřejmí, proč by měl být pavilon na Vítkově. Proč tedy ale v doporučení odborné komise Vítkov skončil až předposlední, se ale nedozvíme, přitom hodnocení je velmi přehledně zpracováno na stránkách Institutu plánování a rozvoje.

O tom, co je skutečnost, rozhoduje starostka
Ještě větším problémem se ale zdá přetrvávající praxe čerpat pro články veškeré informace výhradně od představitelů a představitelek radnice, a to i v případě, že jde o témata celoměstská či odborná, ke kterým radní Prahy 3 nemusejí anebo ani nechtějí mít přesné informace. Ukázkovým příkladem je titulní strana dubnových Radničních novin s velkým titulkem „Praha 3 umožňuje vznik kulturně vzdělávacího centra v budově Nákladového nádraží Žižkov.“ Celý článek evidentně čerpá informace výhradně od starostky Hujové, případně z jejích tiskových výstupů. Ta v této kauze bohužel rozehrává dost cynické politické hry a článek je tak plný polopravd a podstatné informace zcela vypouští.

Rozhodnutí Prahy 3 požádat o nový podnět na změnu územního plánu a pokus o stažení změny již pořizované totiž není žádným posunem ke konverzi budovy NNŽ. Na konverzi budovy je politická shoda již dávno a do pořizované změny Z 2600 bude jednoduše zapracována. Starostka toto ví – vždyť o tom sama již několik let jednala. Ještě před necelými dvěma lety např. říká: “Vypracovali jsme mapku, podali návrh na změnu územního plánu Z 2600/00 (…) Zachovali bychom nádražní budovu.”

Aby to vypadalo, že radnice koná, jsou v textu dále popisovány kroky, které ale, zdá se, mají společný jmenovatel – torpédovat dlouholeté pokusy (nejen) města o vznik koncepce na celé území. Jsou ale zarámovány nadpisem, jako by snad měly moc popohnat vznik kulturní instituce v NNŽ.

Článek tak informuje, že Rada MČ P3 stáhla starý podnět na změnu územního plánu Z 2600. Pokud by se něco takového opravdu stalo, může se rozvoj lokality zablokovat na několik dalších let dopředu. Pikantní na tom je, že podněty může městská část (či kdokoliv jiný) podat a město se jimi musí zabývat, ale nemůže je zřejmě jen tak kdokoliv stáhnout – změny územního plánu prostě pořizuje město a jen ono je zamítá či schvaluje. Je to tedy trochu jako vybírat peníze na pavilon Alfonse Muchy, který městská část vůbec nestaví.

Dále se redakční text zmiňuje, že Praha 3 spolu s NNŽ chce dohromady řešit i další území přes silnici (pozemky dnešního O2 v Olšanské nebo pozemky severně od Malešické nad benzinkou PapOil na Jarově). Opět – přichází s tím po letech, kdy nic takového nepožadovala a ani to nemá zrovna logiku, protože hranice NNŽ jsou dlouhodobě i laikům celkem zřejmé. Výborně to ale může celý proces zpomalit.

Nakonec v článku přichází jako novinka najednou jakoby zcela samozřejmé tvrzení, že pozemky, které nepatří Central Group, by se měly přece moci zastavět až bude hotový městský okruh. Samozřejmě, všechny záměry ve městě by totiž zřejmě měly počkat na okruh a pravicové strany a developeři do té doby mohou šířit mýty o tom, že Zelení jsou proti veškeré výstavbě a byty proto zdražují.

Co ale s tím?
Celá problematika dalšího rozvoje NNŽ (a nejen ta) jistě není snadno srozumitelná každému čtenáři a čtenářce Radničních novin, což je přesně to, co umožňuje zabalit článek do lživého obalu „radnice umožňuje kulturní centrum“. Člověk by přitom čekal, že žižkovské noviny budou informovat třeba o tom, že Institut plánování a rozvoje konečně začal připravovat zadání pro vznik urbanistické studie na celé území NNŽ.

Jiné texty v novinách jsou zas mnohdy psány tak, že implicitně prodávají práci jiných, např. hlavního města, jako úspěch místní politické reprezentace. Například z úst radní pro dopravu Vítkovské tak občas zaslechneme “zařídili jsme” i u projektů, které ona nezařídila ani nefinancovala. Článku o zpackaném projektu rekonstrukce Husitské a Koněvovy se ale asi nedočkáme.

Je evidentní, že redakce novin městské části je stále pod obrovským politickým tlakem radnice a že slouží spíše k PR politických stran u moci než k informování občanů a občanek o dění na Praze 3. To se může změnit asi jedině tím, že opozice bude spravedlivěji zastoupena v Redakční radě (třetinu voličů, která volila vítěze voleb zastupuje jen jediný člověk v devítičlenném orgánu) nebo alespoň dostane u všech zásadních témat prostor pro vyjádření – uvidíme, zda se takové pravidlo neobjeví třeba v připravované nové koncepci Radničních novin.

Sbírka na epopej? Neposílejte peníze pochybnému projektu!

Matěj Michalk Žaloudek, Psáno pro Kauzu 3, 3. 1. 2017

Lednové číslo Radničních novin vyzývá na titulní straně čtenáře, aby přispěli na nový pavilon Muchovy Slovanské epopeje na Vítkově. Žádné pravomocné rozhodnutí, že by tam nová budova měla vzniknout, ale neexistuje, dokonce ani není příliš pravděpodobné, že kdy existovat bude. Tento článek má za cíl varovat veřejnost před tím, aby do takového fondu přispívala, a poukázat na manipulace, kterých se radnice kolem této kauzy dopouští. Záměrně se nezabývá tím, zda Vítkov vhodným místem je či není.

Starostka Hujová by se ráda ve volebním roce 2018 blýskla nějakým viditelným úspěchem. Ráda by byla tou, která ke stému výročí republiky poklepe na základní kámen nového pavilonu pro Slovanskou epopej na Vítkově. Problém spočívá v tom, že stavebníkem není Praha 3, o případné výstavbě pavilonu a jeho umístění rozhoduje hlavní město Praha, pro které Institut plánování a rozvoje na základě usnesení rady hlavního města právě odevzdal rešerši, kde by pavilon měl být umístěn. Podle médií Institut doporučil parcely na Těšnově. Vzhledem k tomu, že ve finále bude rozhodovat rada hlavního města, kde TOP 09 zastoupena není (případně zastupitelstvo HMP, kde má spory oslabený klub TOP 09 sílu jen 12 zastupitelů z 65), šance, že bude nakonec vybrán Vítkov, opravdu nyní nejsou větší než šestinové.

Legitimní záměr postavit na Žižkově jako pomník starostčiny éry novou kulturní instituci (jakkoliv názory na významnost Muchova cyklu se asi různí) provázejí zcela nevhodné politické prostředky, které jako by nepřipouštěly, že pavilon by ještě mohl stát také třeba někde úplně jinde nebo nevzniknout vůbec.

Nový fond a… petice!
Praha 3 zřídila nadační fond, do kterého rovnou vložila 300 tisíc Kč a začala do něj sbírat dary od veřejnosti. Zmiňovaný článek v Radničních novinách již darujícím dokonce slibuje, že jejich jména budou zvěčněna v novém pavilonu, pošlou-li více než 5000 Kč (u fyzických osob) nebo více než 20000 Kč (u právnických osob). Slib, že prostředky budou využity výhradně na „podporu realizace pavilonu“ ještě neznamená, že radnice prostředky neutopí např. v architektonické soutěži na dům, který pak nikdy nevznikne.

Dalším fascinujícím úkazem je, že se v aktuálním čísle Radničních novin objevila přes celou stranu petice, požadující projednání záměru v zastupitelstvu hlavního města. Jejím autorem je Nadační fond na podporu realizace pavilonu Alfonse Muchy na vrchu Vítkově pro Slovanskou epopej se sídlem Havlíčkovo nám. 700/9, tedy fond se sídlem na radnici Prahy 3 a s předsedkyní správní rady Ing. V. Hujovou. Nejsem takový pamětník, abych věděl, zda je to poprvé, co Radniční noviny otiskují nějakou petici, ale jsem si celkem jistý, že o petici rodičů ze školky v Bukové, petici lidí z Jeseniovy nesouhlasících s radniční podporou developerskému projektu na úpatí Parukářky, o petici požadující nové soutěže na provozovatele Kempu Pražačka nebo farmářských trhů na Jiřáku, které podepsaly tisíce lidí, nebyla v radničním tisku ani zmínka. Celostránková inzerce v radničním periodiku mimochodem přijde na 89 540 Kč. Myslíte, že je tento fond uhradil?

Pikantní a neskutečně absurdní je kontext. Poté, co na zastupitelstvu Prahy 3 označuje petice občanů za nepřípustný nátlak opozice, přichází starostka Hujová – sama na hlavním městě v opozičních lavicích – s peticí!

Zneužívání radničního periodika
Není pochyb, že starostka nejrůznějšími prostředky vytváří podhoubí pro to, aby se rozhořčení oklamaných lidí v případě selhání jejího plánu obrátilo proti hlavnímu městu. Jak to, že pavilon nebude? Kdo o tom rozhodl? Lidé s tím už počítali, poslali na to přece peníze…

Nástrojem pro tuto manipulaci jsou především Radniční noviny, které jsou zdarma roznášeny v nákladu 60 tisíc kusů. Lednová titulní strana je již pátým velkým článkem během čtyř měsíců, který o záměru radnice referuje, nepočítáme-li zmíněnou petici, starostčino úvodní slovo, sloupek zastupitele Dlouhého nebo rozhovor s Muchovou vnučkou.
Články (viz příloha níže) jsou dost repetitivní a mají jedno společné – informace o tom, že o umístění na Vítkově nikdo nerozhodl, jsou v nich buď umně skryté či zcela nepřítomné. Jejich zařazení jsem marně požadoval na každém jednání Redakční rady. Zato brnkání na národní strunu je v článcích na poměry jednadvacátého století požehnaně.

I když třeba souhlasíte s redakcí, že Slovanská epopej je „velkolepým dílem epochálního významu“ a „symbolem oslavujícím národ a jeho úlohu v dějinách“, který prostě musí být na Vítkově a nikde jinde, vězte, že bude pro vaše finance bezpečnější si počkat, až podobnou sbírku třeba vypíšou ti, kteří o umístění pavilonu opravdu rozhodují nebo ti, kdo jej fakticky staví. Šance, že bude vaše podpora projektu zneužita k politickému boji pak bude třeba trochu nižší. Pokud chcete podpořit kampaň paní starostky na znovuzvolení, bude asi příhodnější poslat peníze přímo na účet žižkovské Topky.

Matěj Michalk Žaloudek
Autor je členem redakční rady Radničních novin a členem základní organizace Strany zelených Praha 3.

Příloha: články z Radničních novin za poslední měsíce.

Článek v záříjových Radničních novinách. Že Slovanská epopej nakonec vůbec na Vítkově být nemusí, se můžeme dovtípit jen díky slovu „by“ v perexu. Dočteme se ale o starostčině rozčarování z toho, že zrovna, když bude republice sto let, budou se na Muchu dost možná koukat Číňani. Považte.

 

Článek v říjnových Radničních novinách. Nadpis i celý článek vytváří dojem, že o místě už je rozhodnuto. Epopej by měla být na Vítkově přece proto, že je to symbolické dílo, věnující se historii národa a jeho „postavení v dějinách“.  Vítkov souvisí s Husity a jedno z dvaceti pláten taky souvisí s Husity. Je to nezpochybnitelné.

 

Článek v prosincových Radničních novinách. Nové informace v něm nejsou, ale je v něm nový obrázek, jak by taková budova, na jejíž podobu má být teprve vypsána soutěž, mohla vypadat.