Předražená studie Parukářky a starostka, která se bojí lidí

Matěj Michalk Žaloudek, psáno pro Kauzu 3, 28. 7.2016

Je léto a lidé si užívají počasí v oblíbeném parku, který se nejspíše v blízké době významně změní (jen nikdo nevíme, proč a jak). I kdybychom přistoupili na příběh, že Parukářka potřebuje nějakou zásadní proměnu, existují nejméně tři aspekty, které ukazují, že radnice postupuje nehospodárně, nekompetentně a arogantně.

Nezvykle vysoká cena
Největší problém spočívá v tom, že městská část již podepsala smlouvu a za architektonickou studii vyplatí i s daní 1,45 milionů. To je neuvěřitelně přemrštěná částka. Obdobně rozsáhlou revitalizaci parku navrhují pražští M1 architekti v Mostě za 135 tisíc. Ateliér Bonmot pracuje v Prostějově na studii nového podobně velkého parku – dostane 153 tisíc. Radnice Prahy 8 podobnou částku vydává za kompletní projekt revitalizace (menšího) parku, tedy včetně dokumentace pro územní rozhodnutí a stavební povolení, studie stála jen 109 tisíc. Podobné ceny kolem 100-150 tisíc vydávala městská část Praha 3 za architektonické studie žižkovských náměstí v době, kdy byli v radě Zelení, využívala tehdy navíc i studentských projektů a aktivně sbírala názory občanů a občanek.

Velké pochybnosti navíc vzbuzuje samotné výběrové řízení, ve kterém byla kromě Pleskotova ateliéru oslovena pouze dvě spíše inženýrská, v architektonické komunitě neznámá studia, která za sebou mají hodně projektů např. z oblasti vodohospodářských staveb, ale obě ani jediný park. “Kupodivu” nabídli ještě vyšší cenu než slavný architekt.

A pak ještě jeden důležitý rozměr – dle honorářového řádu České komory architektů by částka vydaná na studii měla tvořit cca 13 % z celkových projekčních prací. Ty pak tvoří jen cca 15 % celkové investice. Vezmeme-li si do ruky kalkulačku, můžeme si spočítat, že radnice v příštích letech do Parukářky plánuje dost možná investovat přibližně 75 milionů.

Nejasné zadání
Ani skvělý architekt není zárukou skvělého výsledku, nemá-li kvalitní zadání. Příkladem může být zpackaný a prodražený Pleskotův projekt nové radnice na Palmovce. Stranický kolega starostky Hujové z Prahy 5 zas čelí protestům se svým plánem na ruské kolo, protože si od počátku zřejmě dal špatné zadání – postavit magnet na turisty. Příkladů by se jistě našlo mraky.

Co vlastně chce dělat žižkovská Topka na Parukářce, to nevíme. V historii jsme si v souvislostí s Parukářkou odbyli už nejrůznější nápady, nyní architekt Pleskot zmiňuje lanovku, o diskutabilní řešení tedy nouze být nemusí. Ze smlouvy s městskou částí se dovídáme pouze vágní zadání – ateliér má provést “analýzu dotčeného území s ohledem na současné problematické vymezení hranic parku a s tím související nevyhovující stav stávajících vstupů do parku” a “navrhnout koncepční řešení min. ve 3 variantách”. Pídíme-li se po těch málo slovech, které starostka utrousila alespoň pro média, čteme, že oslovila Pleskota, aby jim “pomohl s rozčleněním prostoru (…), aby všichni měli svůj prostor a jejich zájmy se nekřížily, a aby si vzájemně nepřekáželi.” Chce tedy radnice další (jen hezčí) ploty jako ten, co odděluje od okolí dětské hřiště? A je to vůbec to, co lidé potřebují, být od sebe navzájem odděleni? Měl by veřejný park takovou funkci plnit? Čím to, že ty nejoblíbenější parky jsou spíše opačného charakteru?

Neříkám a samozřejmě ani nevěřím, že to dopadne tak tristně jako předražené a nepoužitelné studie, které ODS přihrává svým kamarádům. Veřejné diskuzi by ale mělo být podrobeno už zadání, které radnice – pravděpodobně ústně – architektům dává. A včera bylo pozdě.

Je to bez debat
S tím, že radnice přistoupila na nekřesťansky vysokou cenu, už nic neuděláme. Můžeme ale požadovat, abychom jako občané a občanky za naše peníze dostali služby, které té ceně odpovídají.

Kdo zná architekta Pleskota a jeho charisma, ví, že nebude mít problém s rozpracovaným projektem vystoupit před veřejnost. Chce-li zakázku zpracovat poctivě, jistě sběr připomínek z řad veřejnosti přivítá. Kde se lidé na Parukářce bojí? Kde to mají rádi? Co jim tam překáží? Bez čeho si ji neumějí představit? To paní starostka dopodrobna neví a neví to ani sebelepší architekt. Chce-li pracovat poctivě, musí to beztak nějak zjistit od místních. Komunikace s veřejností a participace na zvolených řešeních je pro dobrý návrh zásadní.

Všechny signály ale nasvědčují, že nic takového se nechystá. Rozhodnutí o milionové investici přišlo jako blesk z čistého nebe. Neřešilo to zastupitelstvo ani výbor pro územní rozvoj, v Radničních novinách o Parukářce ani čárka, na stránkách žižkovské Topky poslední (nesouvisející) příspěvek z 8. března, na webu MČ jen noticka, že na Parukářce přibyla grilovací místa (teď, když se dělá studie na její novou podobu? a není to právě ten zbytečný mobiliář, o kterém Pleskot mluví?)… Tiše podepsaná smlouva a ať se opozice přes léto vykřičí. A na naše výzvy starostka odpovídá: “Názoru veřejnosti si velmi vážíme, ale dovolím si konstatovat, že pokud se týká hledání koncepčního řešení, je rozhodující pohled odborníků a odpolitizování pohledů na danou záležitost by parku opravdu prospělo.” Participace nebo alespoň debata tedy zřejmě nebude.

Tak velký projekt ale takhle přece dělat nejde. Revitalizace nejoblíbenějšího žižkovského parku, to není Seifertova mašle. Dotýká se desetitisíců lidí nejen z Prahy 3.

Starostka se samozřejmě nebojí všech lidí. Pivobraní a koncerty v Atriu zahajuje se ctí, při pietách pokládá květiny, zřejmě umí vyjednávat s politiky a developery. Nepřišla ale na debatu o bytovce na severním svahu Parukářky, nepřišla na debatu o nové hospůdce na Parukářce. Bojí se jen žižkovských občanů, kteří mluví. Kteří by se třeba na něco mohli zeptat. Bojí se politického střetu. “Odpolitizování” by prý všemu prospělo. To pak ale nemá co dělat v politice.

Matěj Michalk Žaloudek
autor je předseda základní organizace Strany zelených Praha 3

Faktická oprava redakce Kauzy 3

O chystané studii se píše v dubnových Radničních novinách (2016) na str. 22 v článku „Parukářka omladí svou tvář“.