Bezvýznamným se pochlubíme, problematické přejdeme mlčením

Matěj Michalk Žaloudek, psáno pro Kauzu 3, 6. 4.2017

Radniční noviny stále referují o jiné Praze 3. Dlouhodobě je to markantní ve výběru témat článků, ale také v jejich obsahu. Domnělé úspěchy či vlajkové lodi koaliční politiky tak dostávají prostor skoro v každém čísle, zatímco témata, kde koalice zaváhá, se z novin ztrácejí. V dubnu se například můžeme snad popáté dočíst o antigraffiti programu a o tom, že Praha 3 je republikovým lídrem v tématu Smart cities už jsme také četli nesčetněkrát, ale zatím se to projevuje jen v tom, že na jaře snad budou instalována jakási čidla usnadňující lidem parkování před úřadem na Havlíčkově náměstí (ačkoliv většinu věcí stejně lidi musejí řešit v budově v Seifertově ulici a většinou tam jedou tramvají).

Na druhou stranu, o historickém významu projektu Epopej na Vítkově pro český národ jsme četli celý podzim. Když se nyní ukázalo, že na Vítkově s pavilonem nikdo nepočítá a od projektu dává ruce koaliční ČSSD i ODS, Radniční noviny o tom mlčí. Ještě v březnu přitom několik napálených občanů poslalo do fondu několik stovek, které jim radnice zřejmě bude muset vracet. Zcela bez komentáře se ale v „nepolitické“ rubrice rozhovor najednou objeví historik Jiří T. Kotalík, člen správné rady nadačního fondu – to je náhoda! -, který čtenářům opět ozřejmí, proč by měl být pavilon na Vítkově. Proč tedy ale v doporučení odborné komise Vítkov skončil až předposlední, se ale nedozvíme, přitom hodnocení je velmi přehledně zpracováno na stránkách Institutu plánování a rozvoje.

O tom, co je skutečnost, rozhoduje starostka
Ještě větším problémem se ale zdá přetrvávající praxe čerpat pro články veškeré informace výhradně od představitelů a představitelek radnice, a to i v případě, že jde o témata celoměstská či odborná, ke kterým radní Prahy 3 nemusejí anebo ani nechtějí mít přesné informace. Ukázkovým příkladem je titulní strana dubnových Radničních novin s velkým titulkem „Praha 3 umožňuje vznik kulturně vzdělávacího centra v budově Nákladového nádraží Žižkov.“ Celý článek evidentně čerpá informace výhradně od starostky Hujové, případně z jejích tiskových výstupů. Ta v této kauze bohužel rozehrává dost cynické politické hry a článek je tak plný polopravd a podstatné informace zcela vypouští.

Rozhodnutí Prahy 3 požádat o nový podnět na změnu územního plánu a pokus o stažení změny již pořizované totiž není žádným posunem ke konverzi budovy NNŽ. Na konverzi budovy je politická shoda již dávno a do pořizované změny Z 2600 bude jednoduše zapracována. Starostka toto ví – vždyť o tom sama již několik let jednala. Ještě před necelými dvěma lety např. říká: “Vypracovali jsme mapku, podali návrh na změnu územního plánu Z 2600/00 (…) Zachovali bychom nádražní budovu.”

Aby to vypadalo, že radnice koná, jsou v textu dále popisovány kroky, které ale, zdá se, mají společný jmenovatel – torpédovat dlouholeté pokusy (nejen) města o vznik koncepce na celé území. Jsou ale zarámovány nadpisem, jako by snad měly moc popohnat vznik kulturní instituce v NNŽ.

Článek tak informuje, že Rada MČ P3 stáhla starý podnět na změnu územního plánu Z 2600. Pokud by se něco takového opravdu stalo, může se rozvoj lokality zablokovat na několik dalších let dopředu. Pikantní na tom je, že podněty může městská část (či kdokoliv jiný) podat a město se jimi musí zabývat, ale nemůže je zřejmě jen tak kdokoliv stáhnout – změny územního plánu prostě pořizuje město a jen ono je zamítá či schvaluje. Je to tedy trochu jako vybírat peníze na pavilon Alfonse Muchy, který městská část vůbec nestaví.

Dále se redakční text zmiňuje, že Praha 3 spolu s NNŽ chce dohromady řešit i další území přes silnici (pozemky dnešního O2 v Olšanské nebo pozemky severně od Malešické nad benzinkou PapOil na Jarově). Opět – přichází s tím po letech, kdy nic takového nepožadovala a ani to nemá zrovna logiku, protože hranice NNŽ jsou dlouhodobě i laikům celkem zřejmé. Výborně to ale může celý proces zpomalit.

Nakonec v článku přichází jako novinka najednou jakoby zcela samozřejmé tvrzení, že pozemky, které nepatří Central Group, by se měly přece moci zastavět až bude hotový městský okruh. Samozřejmě, všechny záměry ve městě by totiž zřejmě měly počkat na okruh a pravicové strany a developeři do té doby mohou šířit mýty o tom, že Zelení jsou proti veškeré výstavbě a byty proto zdražují.

Co ale s tím?
Celá problematika dalšího rozvoje NNŽ (a nejen ta) jistě není snadno srozumitelná každému čtenáři a čtenářce Radničních novin, což je přesně to, co umožňuje zabalit článek do lživého obalu „radnice umožňuje kulturní centrum“. Člověk by přitom čekal, že žižkovské noviny budou informovat třeba o tom, že Institut plánování a rozvoje konečně začal připravovat zadání pro vznik urbanistické studie na celé území NNŽ.

Jiné texty v novinách jsou zas mnohdy psány tak, že implicitně prodávají práci jiných, např. hlavního města, jako úspěch místní politické reprezentace. Například z úst radní pro dopravu Vítkovské tak občas zaslechneme “zařídili jsme” i u projektů, které ona nezařídila ani nefinancovala. Článku o zpackaném projektu rekonstrukce Husitské a Koněvovy se ale asi nedočkáme.

Je evidentní, že redakce novin městské části je stále pod obrovským politickým tlakem radnice a že slouží spíše k PR politických stran u moci než k informování občanů a občanek o dění na Praze 3. To se může změnit asi jedině tím, že opozice bude spravedlivěji zastoupena v Redakční radě (třetinu voličů, která volila vítěze voleb zastupuje jen jediný člověk v devítičlenném orgánu) nebo alespoň dostane u všech zásadních témat prostor pro vyjádření – uvidíme, zda se takové pravidlo neobjeví třeba v připravované nové koncepci Radničních novin.